Houževnatost
Houževnatost je schopnost materiálu absorbovat rázovou energii bez porušení. Je protikladem k tvrdosti: čím tvrdší ocel, tím křehčí – čím houževnatější, tím měkčí.
Fyzikálně-chemický princip působení
Houževnatý znamená: materiál náraz přijme, ohne se zlomit, ohne prasknout. Energii vloží do deformace, místo aby ji proměnil v trhlinu. Zkouší se to při , kde kyvadlové kladivo projde vzorkem s vrubem a měří se, kolik práce k tomu bylo potřeba. Houževnatost dává jemné zrno, popuštěná struktura a čistá ocel bez velkého množství nečistot. Křehkost dává hrubé zrno a všechno, co jako vměstek leží ve struktuře.
Metalurgický význam a rizika při svařování
Houževnatost závisí na teplotě. Pod praská stejná ocel, která v létě povolí, v zimě jako sklo. Proto svařování v mrazu v otevřené hale není žádná maličkost. Hrubozrnná oblast je místem s nejnižší houževnatostí na celé součásti a uzavřený vodík to nezlepší. Každý vrub sbírá napětí a z houževnatého materiálu udělá materiál, který při prvním nárazu praskne.
Dílenská praxe a pokyny
Přechody svaru přebrousit, nenechávat je stát. Zápalné body a odletky nepatří vedle svaru, to jsou všechno malé vruby. Příčně ke směru tahu se nebrousí. V chladu předehřát, i když materiál to vlastně nepotřebuje. Kde se požaduje tvrdost i houževnatost, nastaví se kompromis přes , a na tvrdý základní materiál se navrství houževnatá pod ním.