Zbytky okují a oxidické vrstvy
Tepelné oxidické vrstvy zůstávající na svaru nebo základním materiálu, které snižují odolnost proti korozi a ukazují na nedostatečné dokončení.
Fyzikálně-chemický mechanismus účinku
Zbytky okují a oxidové vrstvy vznikají tepelnou oxidací během svařování. Při zahřívání oceli vzniká tenký, žáruvzdorný ochranný film z oxidu křemičitého (SiO2) nebo oxidu chromitého (Cr2O3) v závislosti na obsahu přísad. Tento film se při ochlazování nedá úplně odstranit a zůstává jako zbytek na svaru nebo základním materiálu.
Metalurgický význam a rizika při svařování
Tyto zbytky snižují korozní odolnost svaru, protože poskytují vstupní bod pro vodu a vzdušné látky. Navíc mohou zhoršit mechanické vlastnosti, zejména tvrdost a houževnatost. V náročných aplikacích to může vést k dřívějšímu selhání svaru.
Praxe v dílně a pokyny
Pro minimalizaci zbytků okují a oxidové vrstvy je nezbytná pečlivá následná úprava. To zahrnuje odstranění zbytkových nečistot a aplikaci ochranného povlaku proti korozi na svar. U vysoce namáhaných aplikací může být doporučen krok tepelného zpracování po svařování, jako je popouštění, ke zlepšení mechanických vlastností a zvýšení korozní odolnosti.